30. 7. 2015
Skotské dobrodružství začíná!
Nerada létám letadlem, tudíž jsme z Prahy vyrazili
autobusem do Londýna. Jedeme přes noc a na druhý den plánujeme prohlídku města.
31. 7. 2015
Do Londýna jsme dorazili kolem 11. hodiny. Ihned na nás jako
přívalová vlna zapůsobily davy lidí a chaos. Šli jsme hledat úschovnu baťohů.
Na nádraží za ni chtěli 10 liber. Co se dá dělat! Lehké
zklamání však přišlo o pár ulic vedle, kdy už jsme samozřejmě s uschovanými
věcmi, našli o 6 liber levnější úschovnu na Victoria Coach Station.
V Londýně jsme obešli skoro povinné kolečko –
Buckinghamský palác, Piccadilly Circus, čínská čtvrť, Trafalgar square,
Westminsterské opatství, Big Ben, London Eye…
Nastal večer, a s ním se přiblížil noční přejezd do
Glasgow. Autobus, který měl odjezd ve 21:00 pro nás přijel na nejchaotičtější autobusové nádraží, kde jsem byla, pouze se 3 hodinovým zpožděním. A to jsme ho našli jen díky tomu, že jsme potkali bloudícího řidiče, kterému chyběl onen autobus
do Glasgow, a toho jsme se zuby nehty drželi, až do kýženého příjezdu autobusu.
1. 8. 2015
Ráno jsme přijeli do Glasgow asi kolem 8. hodiny, přemístili
se k vlaku a vyrazili do Milngaive (pozor, čte se Mólgaj).
Minuli jsme infocentrum, tudíž nemáme mapu. Stezka je sice
značená, nicméně to není jako v Čechách, zelená pomalu na každém stromě.
Tady je značka tak jednou za 5 km, maximálně na nějaké významnější odbočce.
Jelikož jsme neměli mapu, tak jsme na křižovatkách bez značky šli zkrátka
rovně, nebo se ptali místních.
V Drymen, které je téměř 20 km vzdálené od
Milngaive, se nachází poslední obchod s turistickými potřebami před
Tyndrum. Měli průvodce s mapou, tak již zítra nebudeme bloudit.
Do Millarochy Bay jsme to vzali zkratkou po silnici. Nemáme
úplně skvělou kondičku a dva noční transfery nás celkem unavily, takže se
obejdeme bez výstupu na Conic Hill.Mezi Balmahou a Rowardennan je zákaz stanování, tudíž stanujeme v kempu na březích Loch Lomond, největšího
skotského jezera.
2. 8. 2015
Máme nějaký hodně bídný stan, který Luky dostal od mamky,
která ho dostala zadarmo ke spacáku. Docela pochybuji, že vydrží déšť, což je
ve Skotsku na denním pořádku. Včera v noci jsme měli štěstí, že nepršelo.
Dovolím si radu pro příště – vyzkoušet stan předem.
Dnešní etapa vedla celý den po břehu Loch Lomond. Nedaleko
Inversnaid jsme natrefili na úžasný vodopád. V malém „městečku“ jsme si
chtěli dát někde pivo, ale nenašli jsme žádnou hospodu, tudíž jsme se rovnou
vydali hledat místo ke spaní. Nedaleko jsme našli prima plácek k postavení
stanu. Povečeřeli jsme napůl čínskou plívku a chleba s pomazánkou, který
jsme si vezli ještě z domova.
3. 8. 2015
Noc jsme přečkali v suchu, stromy, pod kterými jsme
rozložili náš tábor, většinu deště zadržely, takže se našemu křehkému stanu nic
nestalo a my se dosucha vyspali.
Dnes celý den pršelo, což dělalo terén po břehu Lochu hůře
schůdný. Po asi 10 km blátivé chůze jsme opustili břehy Loch Lomond. Nedaleko
jsme natrefili na jednu ze dvou bothies na West Highland Way. Uvnitř byl velký
krb, místo na spaní, stůl, velká mosazná konvice k zavěšení nad krb a pár
skromných zásob. Docela příjemné místo k noclehu. My ale nebyli ani
v půlce dnešní etapy, tak jsme se tu jen na chvilku usušili a vyrazili
dál. V Inverarnan jsme v tábořišti doplnili vodu a v místní malé
hospůdce zůstali na příjemný a teplý oběd. Venku pořád poprchávalo a uvnitř
bylo útulno a teplo. Dali jsme si polívku, pivo, završili to jablečným koláčem,
který jsme si podělili, a dobrou hodinku si užívali. To je jedna z věcí,
které na treku miluji. Po částečném nepohodlí a skromné stravě, je najednou
teplá polévka v suchu a žejdlík piva něco mimořádného.
Když jsme vyšli ven, už nepršelo, začalo se dokonce
vyjasňovat a my pomalu vcházeli do kouzelné skotské vysočiny. Ještě 10 km jsme
šli v kopcích, až na rozcestí s městečkem Crianlarich. My se rozhodli
pokračovat ještě kousek dál po cestě a nedaleko Tyndrum jsme se ustanovali
v kempu Auchtertyre farm. Měl příjemné zázemí a obchůdek, kde měli i
čerstvé ovoce a zeleninu. Další skvělá věc! Po třech dnech na suché stravě
s minimem čerstvých potravin, je jedno jablíčko jako božská mana.
Příjemně unavení uléháme asi kolem 9. hodiny.
Kolem 10. hodiny nás budí hodně silný vítr. Náš stan je
doslova papírovým drakem. Kdybychom v něm neleželi, vsadím se, že by dobře
letěl.
Kolem 11. hodiny se přidal k větru i vytrvalý déšť.
Naneštěstí stanujeme na louce, tudíž nemáme ochranu pod stromy, tak jako
minulou noc.
4. 8. 2015
Noc nebyla nic moc. Luky to shrnul ve svém zápisu: „Budil
jsem se asi tak 2x za hodinu. Kontroloval jsem, zda se ve stanu nekoupeme a
pořád se víc a víc točil do klubíčka, abych se ani nohama, ani hlavou nedotýkal
stěn stanu.“
Kolem 6. hodiny mě už definitivně vzbudily mokré nohy. Co se
dá dělat. V stále silném dešti jsme pod pláštěnkami bourali náš tábor a
všechny věci nosili do umývárny. Zde jsme strávili dobrou hodinku sušením
spacáků pod fukary na ruce. Spacák šel vysušit překvapivě dobře – to mě nabilo
novým optimismem. Zabalili jsme sebe a baťohy do pláštěnek a za neutuchajícího
deště asi v 7 ráno vyrazili. Ani jsme se nenasnídali, jen za chůze pojedli
nějaké sušenky.
Po pár kilometrech jsme dorazili do městečka Tyndrum. Je zde
větší obchod, turistické informace a vlaková stanice. Vedle informačního centra
byla moc příjemně vypadající kavárna, tak jsme tam zašli trochu se osušit a dát
si něco teplého. Strávili jsme tam asi 2 hodiny u výborné anglické snídaně,
čaje a kávy. Střídavě jsme běhali na záchod si pod fukary sušit mokrá ramena.
Zejména Lukáš zjistil, že jeho bunda není tak nepromokavá, jak je psáno.
V infocentru jsme pak koupili igelitové pončo se skotskými vlajkami a
vydali se dál vstříc deštivému pochodu.
Dalších 10 km do Brifge of Orchy uběhlo rychle. Pršet pomalu
přestávalo a před námi se začínali zvedat vrcholky skotské vysočiny. Luky
v igelitové pláštěnce hrál do ustávajícího deště na píšťalku melodii
z Pána prstenů – to bylo docela kouzelné. Z Bridge of Orchy to bylo
už jen 5 km do našeho dnešního cíle – Inveroranu. Tohle byla prozatím asi
nejkrásnější část etapy. Začali jsme stoupat na vrcholky kopců, už vůbec
nepršelo, naopak vylezlo unavené odpolední slunce. Dešťové kapky na trávě se
třpytily jako křišťál a byl nádherný výhled do celého kraje, který po celodenním dešti teď jakoby zářil.
V Inveroran je jediný hotel, pokud byste tam chtěli
přenocovat, je lepší tam zajistit rezervaci tak půl roku dopředu. Další
možností je stanovat vedle kamenného můstku. Tam jsme taky vyrazili. Bohužel
závětrná strana byla úplně plná dalších lidí, tudíž nám nezbylo nic než stan
rozdělat na druhé straně, kde foukal dost silný vítr. V takovém větru bylo
dost obtížné náš papírový stan už jen postavit. Závěrečné uchycení jsme dělali
tak, že já s veškerými batohy seděla ve stanu a Luky běhal kolem a snažil
se napnout plachtu, marně. Když už jsme ho s pomocí ještě jedné
spolupoutnice postavili, vypadalo to, že beztak dlouho nevydrží, a taky že
nevydržel. Vítr ho doslova rozlámal.
Nemáme stan, vlastně jsme ho s velkou parádou vyhodili
do koše. Teď nám zbývá vymyslet, kde budeme dneska spát. V průvodci jsem
našla pár čísel a začala obvolávat ubytovny. V každé bylo plno, až
najednou o 5 km zpátky v Bridge of Orchy byla dvě volná místa v nádražní
noclehárně. Tak jsme si alespoň znovu vychutnali tu nádhernou část mezi
Inveroran a Bridge of Orchy.
V čekárně, která zároveň sloužila jako společenská místnost
noclehárny, jsme si dali čaj a nějaké sušenky a partičku piškvorek s angličanem
Johnem. Kluci z Holandska měli podobný příběh se stanem jako my. Prý se to
tu stává dost často
Co dál? Obvolali jsme snad všechna telefonní čísla v průvodci,
ale nikde po cestě neměli volno na další dvě noci k přespání. Až ve Fort
Williamu se objevila dvě místa akorát na ty dvě noci, které jsme potřebovali
někde spát, a tak jsme druhý den ráno nasedli na vlak do Fort Williamu.
Museli jsme si přiznat, že letos West Highland Way
nedokončíme, ale rozhodně tu nejsme naposledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat