Putování podél řeky Střely a Berounky

Vícedenní trek v Čechách? Pravda, žádnou klasickou „přechodovku“ asi nemáme, ale díky našemu systému turistických tras si nějakou svojí můžeme vymyslet. Třeba putování podle řeky Berounky z Plzně do Prahy.

Na tenhle nápad mě přivedl vlastně taťka. Podle Berounky z plzeňské Doubravky až na Zbraslav se dá dojít po červené značce, což je asi 130 km.

My si trasu lehce upravili. Nezačali jsme totiž v Plzni, ale na řece Střele, kde se nachází naše Ospalá samota, a dokončili jsme cestu o tři dny později v Berouně.

3. 7. 2016

Ráno po „rozsvícenecké“, kdy jsme slavili elektrifikaci naší chatové osady, jsme se rozhodli, že dojdeme do Prahy pěšky. Zabalili jsme pár potřebných maličkostí, jídlo, v Plasích u studánky doplnili vodu a vyrazili na několikadenní putování.

Cestou, necestou...

Šli jsme asi 20 km po zelené, která vedla souběžně s tokem mojí milované řeky Střely. V Liblíně jsme se napojili na červenou, která by nás měla dovést až do Prahy. Tam jsme si v malé hospůdce dali pauzu u piva a malinovky. Měli dokonce i turistickou vizitku – tomu říkám šťastný lov! Poslední třetina cesty byla již trochu unavená. U Racholusk nás čekala lávka přes řeku ve formě tří svázaných klád. Zvolili jsme variantu brod a na závěr dnešní etapy začali od řeky stoupat zalesněným kopcem, kde jsme našli i příhodné místo k noclehu.

Dnes má náš nový stan premiéru. Po skotském zážitku s posledním stanem jsme se rozhodli pořídit stan nový a podstatně bytelnější. 

Na malém ohništi jsme si ohřáli mamky guláš, dobrota! A pak kolem 20. hodiny ulehli. Zítřejší etapa nás zavede do Roztok u Křivoklátu a naší oblíbené hospůdky U Jezzu.

4. 7. 2016

První noc v našem novém stanu dopadla na 1*. Ještě musíme vychytat nějaké stavební nedostatky, kterých jsme se dopustili. Z vyhřátého spacáku se nám vůbec nechtělo. V lese byl ranní opar a celkem chladno. Vylezla jsem a postavila na vařič vodu, abychom si připravili ranní čaj. Všimla jsem si, že mě u toho celkem z blízkosti pozoruje srnka. Jakmile zjistila, že o ní vím, tak se ale v mžiku vypařila.

Ranní výhled ze stanu

Sotva jsme vyšli z lesa, navlečení do mikin a kalhot, museli jsme se převléknout. Venku už bylo stoprocentně letní počasí a nejméně 25°C.  V nedaleké vesnici jsme se začali shánět po nějaké sámošce, kde bychom si dokoupili vodu. Žádná tam nebyla, zato tam byl jeden hodný člověk, který nám u sebe ve špajzce vybalil minerálku, kterou nám beze všeho dal. Takovéto chvíle obnovují mou víru v lidstvo! :-)

Ve Zvíkovci jsme natrefili na otevřené potraviny, kde jsme pro jistotu koupili ještě vodu (teplota vzduchu se vyšplhala přes 30°C, takže dostatečná hydratace je víc než žádoucí). Ve Skryjích jsme se stavili v hospůdce na jedno. Na Skryjská jezírka se zajdeme podívat jindy, máme to do cíle ještě asi 15 km. V tom horku postupujeme hodně pomalu, bohužel velké části trasy vedou mimo les.

Cesta od Skryjí

Dnešní mise splněna, po 34 km ve 34° vedru sedíme u 12° piva v hospůdce U Jezzu, kde dělají vynikající topinky! Dnes jsme se uložili k spánku v kempu Mezi mosty, kde byla bezvadná parta vodáků, kteří s sebou měli kytaru. Chvilku jsme ještě poseděli venku a zazpívali si a potom za zvuků písně „Pojďte se k nám všichni podívat, jak nám dupou králíci“ usnuli.

5. 7. 2016

Ráno jsme si na vařiči ohřáli snídani ještě v kempu a vyrazili směr Beroun, který je naším dnešním cílem. Na vyhlídce Čerchov jsme využili připravené ohniště a opekli si klobásku. Dneska jsme unavenější, moc nemluvíme (to je u nás známka veliké únavy) a když, tak o posteli, jídlu a pivu.

Teď musíme znít jako nějaká „másla“, ale zatím nás berte jako začátečníky, nadšence :-).

Výhled na Berounku

V Nižboru jsme nad „Klášterem“ rozjímali, kde a jak dneska přespíme a nakonec jsme se shodli, že naše putování o jeden den zkrátíme a z Berouna do Prahy pojedeme už dnes večer vlakem a zítra se půjdeme koupat :-).

Na Berounce je krásně!